William Anderson: Zelený muž. Archetyp naší jednoty se Zemí

Foto: HarperSanFrancisco

Podle některých názorů vstává Zelený muž do našeho dnešního vědomí právě proto, aby vyvažoval nedostatky v našem vztahu k přírodě. Přinášíme „nekoordinované zápisky“ z knihy Williama Andersona "Green Man: The Archetype of Our Oneness with the Earth" (Fakenham: Compassbooks 2002, 1. vydání 1990).

Předtím, než začal William Anderson psát tuto knihu, zjevila se mu báseň – Zelený muž.

 

Zelený muž

Jako paroží, jako žilky mozku

tvoří břízy struktury mysli na rudé zimní obloze;

„Jsem myšlenkou všech rostlin,“ říká Zelený muž,

„Jsem myšlenkou všech rostlin,“ říká.

Hladoví ptáci dychtí po posledních plodech jeřábů,

jejich kůra je i v temném dešti bílá;

„Ožívám s mízou,“ říká Zelený muž,

„Ožívám s mízou,“ říká.

Jasany kříží své větve jako tanečníci meče,

jejich černé pupeny kreslí na mracích divoké tváře;

„Přicházím s větrem,“ říká Zelený muž,

„Přicházím s větrem,“ říká.

Olše chrastí jako před bitvou,

střeží háj, kde čeká svého milého;

„Hořím touhou,“ říká Zelený muž,

„Hořím touhou,“ říká.

Sem a tam žloutnoucími pruty vrby,

pylem zaprášené včely drancují jehnědy;

„Jsem nektar lásky,“ říká Zelený muž,

„Jsem nektar lásky,“ říká.

Čilé živé ploty zhoustly májovými květy,

tanečníci přistupují ke králi zahalenému v listí;

„Sťali mi hlavu,“ říká Zelený muž,

„Sťali mi hlavu,“ říká.

Dospělým mužem se stává v plamenech dubu,

koruna tvoří jeho masku a listoví jeho rysy;

„Promlouvám dubem,“ říká Zelený muž,

„Promlouvám dubem,“ říká.

Cesmína kvete, zatímco na lukách

se dlouhá lesklá tráva valí jako vlny na moři;

„Svítím se sluncem,“ říká Zelený muž,

„Svítím se sluncem,“ říká.

Lísky třesou ořechovými kalíšky

a ženci jásají nad poslední svázanou otepí;

„Pluji s lososem,“ říká Zelený muž,

„Pluji s lososem,“ říká.

Hrozny hebknou jako podzimní mlhy,

jako vesmírný prach Mléčné dráhy;

„Rozmačkali mě, abys měl co pít“ říká Zelený muž,

„Rozmačkali mě, abys měl co pít,“ říká.

Stříbřité listy osiky spadávají na podnos Země

a topol roní zlato na mladé výhonky břečťanu;

„Zaplatitl jsem za tvoje potěšení,“ říká Zelený muž,

„Zaplatitl jsem za tvoje potěšení,“ říká.

Rákosiny tiše lemují ostrovy,

kde rozjímá Moudrost a čeká a čeká;

„Zachoval jsem její tajemství,“ říká Zelený muž,

„Zachoval jsem její tajemství,“ říká.

Píšťalky pro děti z bezové kůry

na volání jelenů potulujících se sněhem;

„Jsem zrozen z temnoty,“ říká Zelený muž,

„Jsem zrozen z temnoty,“ říká.

(str.12-13)

Zelený muž znamená nezničitelný život. Jakmile jednou vstoupil do tvého vědomí, uslyšíš ho k sobě mluvit všude, kam jen půjdeš.

Jak promlouvat k archetypu? Nebo spíše jak dokázat, aby k nám archetyp promlouval? (str.18)

Je synem, milencem a strážcem Velké Bohyně, objevuje se spolu s ní.

Podle některých názorů vstává Zelený muž do našeho dnešního vědomí právě proto, aby vyvažoval nedostatky v našem vztahu k přírodě.

Sdílí mnoho rysů s jiným archetypem – Bláznem (nevypočitatelnost, nekonvenční moudrost, vtip – pozn. jf: jako Kojot u severoamerických Indiánů). Pomáhá nám najít Blázna v nás samých.

Archetyp smrti a obnovy.

Jakožto chrlič vegetace vypráví o tajemství stvoření, o skrytých zdrojích inspirace a o temné nicotě, ze které jsme vzešli a do které se vracíme.

Původ Zeleného muže je možné najít v náboženství staré Evropy - v neolitickém matriarchálním náboženství v okolí povodí Dunaje.

Existuje muslimský příběh o Khidrovi, jehož jméno znamená Zelený nebo Zelenající se. Je hlasem inspirace promlouvajícím k opravdovým a odevzdaným umělcům. Může přijít jako bílé světlo nebo záblesk na listu trávy, častěji ale jako vnitřní prožitek. Znakem jeho přítomnosti je schopnost pracovat nebo prožívat s neúnavným nadšením za hranicemi svých běžných možností.

Důvod, proč lze Zeleného muže najít všude tam, kde pracovali gotičtí mistři, je ten, že pro ně byl symbolem nejcennějšího daru, kterého se jim mohlo shora dostat, daru inspirace.

V 16. a začátkem 17. století se Zelený muž stal symbolem plodů učení. (např. se objevoval na titulních listech Lutherových knih)

„Slovo ´zeleň´ bylo pro Marvella básní samo o sobě.

Byli by lidé schopni života bez listů, trávy a stromů, zdrojů naší potravy, vzduchu a našich nejúchvatnějších dojmů?

Přichází varovat, ale také pomáhat, je symbolem naděje, ujišťuje, že lidskou moudrost lze skloubit s instinktivními a emocionálními silami přírody.

Musíme se sebe sami zeptat: „Co je Zelený muž v nás?“

Pokud tento obraz využijeme k pohledu dovnitř, uvidíme temnou zahradu imaginace probouzenou paprsky vědomí. Podíváme-li se ven, vidíme sebe samotné jako součást velkého zemského povrchu, tváře s mnoha miliony očí, která vyhlíží ven do sluneční soustavy a dalších galaxií jako svědek stvoření.

Zelený muž mluví svými ústy život. Jeho slova jsou listy, živá síla prožitku.

Dříve byl prorokem, dnes se vrací jako archetyp Básníka, aby napravil naše myšlení a jazyk, aby zjednodušil a vyjasnil zmatenost moderní technické společnosti, a aby nás popostrčil k obnovení souladu a jednoty s přírodním světem a nepopsatelnou láskou.

Naši vzdálení předkové říkáváli matce Zemi: „Jsme tví.“ 

Moderní lidstvo říkalo: „Jseš má.“ 

Zelený muž se navrátil jako živoucí tvář celé Země, abychom jeho ústy mohli říct vesmíru: „Jsme jedno.“