Proč si děti nehrají venku?

Foto: Renata Diem / flickr.com (Creative Commons)

Čím to je, že se pořád krátí čas, který děti tráví hraním venku? Když čtete zahraniční výzkumy, setkáte se nejčastěji s pěti důvody, které tento nepříznivý trend vysvětlují.

Zaprvé, dřív se ty zajímavé věci děly venku, dnes to nejdůležitější probíhá on-line. Už několik let se mluví o závislosti (nejen) dětí na obrazovkách (screen addiction), ať už se jedná o TV, PC hry, sociální sítě, více či méně chytré telefony. Čím více jsme on-line, tím méně jsme venku.

Za druhé, rodiče dnes nepouštějí svoje děti ven, protože se bojí „nebezpečných cizinců“ (v angličtině se používá termín „stranger danger“). A díky mediální masáži se bojí čím dál víc.

Za třetí, v ulicích dlouhodobě houstne doprava.

Za čtvrté, když dětem na ulicích hrozí auta a nebezpeční cizinci, kam s nimi? Do kroužků, do oddílů, do kurzů. V pondělí kytara, v úterý a čtvrtek angličtina, ve středu plavání. Chodit ven není čas.

A za páté, není si s kým hrát. Průšvih největší, protože se mu čelí asi nejhůře. Chce to snad jen dobré sousedy, co mají děti jako vy.

Co s tím můžeme dělat? Šanci vidím v tom, pokud se ulice začnou vracet lidem a veřejný prostor se znovu stane místem setkání, posezení a dětských her. Důležité bude také najít hranici, jak používat nové elektronické vychytávky, aby nám ve skutečném světě pomáhaly, a ne aby nás z něj odváděly pryč.