Ochrana přírody: Co v nás vyvolává pocity viny?

Lucie Kadrnožková, Olga Daranská  |  31. 5. 2008  |  aktualizováno 2. 8. 2013  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: © Alžběta Stančáková

Studentky kurzu Osobní vztah člověka k přírodě Filozofické fakulty univerzity Karlovy se zamýšlejí nad pocity viny spojenými s ochranou životního prostředí.

 

1. Jaké situace v nás spouští pocit viny?

  • stravování (dovážení produktů z daleka, nevegetariánská (neveganská) strava,
  • pro někoho těstoviny s tuňákem, pro někoho obložený chleba s vajíčkem a balkánským sýrem,
  • v menze už je zase jako jediné vegetariánské jídlo něco sladkého, tak si přece jednou dám ten guláš, ne,
  • jízda autem,
  • vysoká a zbytečná spotřeba vody,
  • pračka není zdaleka plná, ale to triko přece „nutně“ potřebuju,
  • velmi, ale opravdu velmi nešetrné vymývání kocouří misky,
  • netřídění (všeho) hliníku, bioodpadů,
  • nákup produktů v mnoha zbytečných obalech.

 

2. Jak se u nás pocit viny projevuje, jaké vyvolává stavy a co sebeprožívání?

Projevy úzkosti, studu, napětí, splínu, vnitřního boje... Postupně naštvaností na sebe, naštvaností na okolí, naštvaností na společnost až na naštvaností na vše.

Občas ale i slastí (ze „zakázané činnosti“a navíc ty vajíčka, balkánský sýr nebo tuňák přece tak dobře chutnají..) a  uvolněním (Ať se nakonec zachovám více nebo méně ekologicky, je to lepší než napětí z vnitřního zápasu).

Pak také přicházejí výčitky:

„Já jsem strašná“

„To je hrozný, já toho nakecám a pak dělám tohle“.

„Příště už to neudělám“ , ale přitom tomu sama zas tak úplně nevěřím.

„Stálo mi to za to?“


3. Jak s pocitem viny zacházíme, co s ním děláme (strategie)?

  • přemlouvání se „udělám-neudělám“,
  • když se zachovám ekologičtěji, přichází sebeuspokojení z vyhraného boje,
  • snaha o snížení pocitu viny, zlehčování: „Netřídit hliník přece není zas tak hrozné. A navíc v něčem jiném jsem poctivější, plasty třídím všechny,“
  • útěk, teď to řešit nebudu: Špinavou misku umyju až později,
  • odklad do budoucna: „Příště už to neudělám“,
  • kompromisy: „Za každou cestu autem zasadím jeden strom“.


4. Doporučení pro ostatní

Dvě strategie – jedna pro „citlivky“ a druhá pro „drsné“:

  1. Postupně snižujte frekvenci činnosti, při které zažíváte pocit viny.
  2. Na vlastní nebezpečí: Vyhroťte konflikt, snažte si uvědomit všechny důsledky dané činnosti, znechuťte si své chování.


Tip: V menze jsou někdy vegetariánská jídla jako „podpultovky“, když se hezky usmějete na paní kuchařku, tak občas vytáhne schovaný talíř s jídlem bez masa.




Jak citovat tento článek

KADRNOŽKOVÁ, Lucie, DARANSKÁ, Olga. Ochrana přírody: Co v nás vyvolává pocity viny?. Český portál ekopsychologie [online] 24. 6. 2021. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/ochrana-prirody-a-pocity-viny/






Víte, že návštěvnost v přírodních rezervacích a národních parcích na různých místěch světa v celkovém trendu klesá?

Lidé dnes navštěvují parky přibližně o 20 % méně než v polovině osmdesátých let. Statistické analýzy vývoje návštěvnosti přitom ukázaly, že je zde úzká vazba mezi poklesem návštěvnosti a časem, který lidé tráví u televizí, počítačů, herních konzolí, v kině apod. (a také cenou benzínu, což je praktický a pochopitelný důvod). Čím více času tedy lidé tráví ve virtuálním světě, tím méně vyhledávají kontakt s divočinou.

Více najdete ve studiích Pergamse a Zaradic  (2006, 2007).

archiv >