Postoje ke třídění a recyklaci odpadu determinované vztahem k přírodě a osobnostními rysy
Abstrakt: Cílem studie vydané v časopise Psychologie v ekonomické praxi (č. 1-2/2008) bylo zmapovat postoje 399 studentů ke třídění odpadu v budově vysoké školy a hledat souvislosti těchto postojů se subjektivními pohledy na postavení člověka k přírodě (antropocentrismus vs. biocentrismus) a některými osobnostními rysy. Výsledky ukázaly, že jedinci, kteří zastávají „panský" (tedy vyhraněně antropocentrický) postoj k přírodě, nemají tendenci třídit odpad, zatímco ti, kteří jsou orientovaní biocentričtěji, mají ke třídění odpadu lepší vztah. S ochotou třídit odpad souvisejí i některé osobnostní rysy. Osobnostní dimenze svědomitost, přívětivost a otevřenost pozitivně souvisí s tendencí třídit odpad, zatímco mezi stabilitou a ochotou třídit odpad existuje negativní souvislost. Dimenze svědomitost a částečně i otevřenost a přívětivost souvisejí se zastávaným pohledem na postavení člověka v přírodě. Jedinci, kteří mají vyšší skór v těchto dimenzích, mají tendenci zastávat spíše biocentrické postoje. Oproti tomu jedinci kteří mají vyšší skór v dimenzi stability, mají tendenci zastávat „panský" postoj.
Pokračování celé studie je dostupné ve formě pdf.
Jak citovat původní článek
FRANĚK, Marek. Postoje ke třídění a recyklaci odpadu u vysokoškolských studentů: Souvislosti s pohledem na postavení člověka v přírodě a některými osobnostními rysy. Psychologie v ekonomické praxi. 2008, č. 1-2.
Jak citovat tento článek
FRANĚK, Marek. Postoje ke třídění a recyklaci odpadu determinované vztahem k přírodě a osobnostními rysy. Český portál ekopsychologie [online] 24. 9. 2023. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/citarna/studie/postoje-ke-trideni-odpadu/
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
