Dokumentární film "Útočiště interiérového člověka"
.jpg)
Filmová esej "Útočiště interiérového člověka" je po své premiéře dostupná on-line na stránkách České televize. Přináší zajímavé pohledy na úbytek kontaktu s přirozeným světem, vyznání Emilky Strejčkové a špetku ekopsychologie k tomu. V dokumentu Víta Janečka dále vystupují lékařka Helena Máslová, ekopsycholog Jan Krajhanzl, byznysmeni od Karla Janečka a Vladimír Špidla.
Na stránkách České televize uvádí dokument anotací: "Život vznikl před miliardami let, lidstvo před miliony let, zemědělství před stovkami tisíc let a poslední desetiletí se lidstvo stěhuje do interiérů. To bylo základní poselství jedné z klíčových postav českého ekologického hnutí v její promluvě na smrtelné posteli, natočené před několika lety, které se stalo východiskem tohoto filmu. Plody lidské práce nám umožňují vytvářet souvislá stabilní prostředí pro naše těla, která tak mohou trávit drtivou většinu času mimo otevřenou přírodu. Jaký úběžník mají naše činnosti ve vzdálených horizontech? Není snaha o zajištění a zbavení se strachu a nejistot někdy nasměrováním k odumírání, než pokračováním života? Lze najít rovnováhu mezi péčí o zajištění prostředí, která si vytváříme, a biologicky danými potřebami života?"
Celý dokument je ke shlédnutí na stránkách České televize.
Jak citovat tento článek
Dokumentární film "Útočiště interiérového člověka". Český portál ekopsychologie [online] Dostupné z: http://ekopsychologie.adaptic.cz/vsechny-clanky/dokumentarni-film-utociste-interieroveho-cloveka/
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
