Zkušenosti významné pro formování vztahu člověka k přírodě – shrnutí dosavadních poznatků

Viktor Kulhavý  |  8. 5. 2009  |  aktualizováno 2. 8. 2013  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: sunbeer / flickr.com (Creative Commons)

Abstrakt: Článek je přehledovou studií pojednávající o dosavadním výzkumu tzv. významných životních zkušeností (significant life experiences - SLE). Tato oblast výzkumu se zabývá otázkou, jaké životní zkušenosti se podílejí na formování proenvironmentálního chování. Stať se zabývá historickými kořeny výzkumu SLE a upozorň uje na metodologické nejasnosti dříve uskutečněných výzkumů. Podrobněji je popsána studie americké autorky L. Chawly (19 99) popisující zkušenostní vlivy u několika desítek respondentů v USA a Norsku. Jako významné zkušenosti autorka identifikovala řadu vliv ů – např. kontakt s přírodou, rodinné zázemí, ekologické organizace, negativní zkušenosti, školu, přátele a další – působící v průběhu života člověka, tedy nejen v raném dětství. Vzávěru příspěvku jsou diskutovány některé nevyřešené otázky environmentální výchovy a vzdělávání, které jsou důležité pro další zaměření výzkumu vlivu významných životních zkušeností na formování vztahu člověka k přírodě.


Plné znění článku je k dispozici ve formě PDF.


Jak citovat původní článek

KULHAVÝ, Viktor. Zkušenosti významné pro formování vztahu člověka k přírodě – shrnutí dosavadních poznatků In: kol. Člověk + příroda = udržitelnost? : Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti. Praha: Zelený kruh, 2009.



Jak citovat tento článek

KULHAVÝ, Viktor. Zkušenosti významné pro formování vztahu člověka k přírodě – shrnutí dosavadních poznatků. Český portál ekopsychologie [online] 5. 6. 2023. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/zkusenosti-vyznamne-pro-formovani-vztahu/






Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?

Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.

archiv >