Zkušenosti s chovem exotických zvířat v českém školství

Kateřina Jančaříková  |  12. 9. 2008  |  aktualizováno 2. 8. 2013  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: © Alžběta Stančáková

Abstrakt: V posledních dvou desetiletích probíhá na našich školách proces, který můžeme nazvat návrat k chovatelství. Učitelé pořizují do škol nejrůznější zvířata, protože předpokládají pozitivní účinky jejich přítomnosti na třídní klima i na jednotlivé žáky. A jejich očekávání jsou, jak potvrzuje i prezentovaný kvalitativní výzkum, naplňována (rozvoj komunikace mezi žáky, rozvoj spolupráce rodina–škola, zklidnění hyperaktivních žáků, rozvoj jemné motoriky, aj.). Příspěvek představuje zkušenosti pedagogických pracovníků v této oblasti a nalézá podmínky (především informovanost učitele, výběr vhodného druhu), za kterých je pozitivní účinek interakce žák – živý tvor nejvyšší. Diskutuje posun od chovu užitkových zvířat k chovu zvířat exotických a pozitivně hodnotí tento trend, který rozvíjí jak environmentální senzitivitu (Wilke, 1993), tak další klíčové kompetence. 

Summary: Keeping small exotic animals in classes is on the rise in Czech schools. Czech schools have been experiencing a turn one might call the “re-turn to animals” during the last two decades. Teachers buy various animals for their classrooms because they expect a positive animal-induced effect on individual students and on the class as a whole. This quantitative research shows that their expectations are justified (development of student’s communication, development of cooperation between school and families, lull of  hyperactive children, develops fine motor skills, limits stress etc.). The paper presents teaching-staff experience in this area, and discusses the conditions (teacher’s foreknowledge of pets, choice of kind of pets) under which the positive effects of the pupil – animal interaction are the most profound. The paper is discussing transformation of conditions  (renewing the tradition of farm animal breeding is not probable at the present time, but it is possible to keep smaller animals – pets) and development environmental sensitivity.  It is important to support this tendency and to see it in a positive light, because forming a relationship with a live creature supports on the one hand environmental sensitivity (Wilke, 1993), but also many other positive personal properties and competences.

 

Úvod - historie chovatelství na českých školách

V českých školách v návaznosti na školy rakousko-uherské měl chov drobného hospodářského zvířectva (především králíků, drůbeže a včel) až do 60. let dvacátého století pevnou pozici. Význam chovu při škole byl dvojí –  hospodářský a didaktický. Hospodářský proto, že z chovu získané suroviny (vajíčka, kuřata, králíci, med) byly (obdobně jako produkty ze školní zahrady) využívány ve školní kuchyni. Didaktický proto, že se zde žáci učili pod vedením zkušeného pedagoga – chovatele základním chovatelským návykům, např. jak a co krmit, jak udržovat v chovu základní hygienu, jak předcházet nemocem, jaké jedince vybírat pro další chov, jaké z chovu vyřazovat, jaké jedince vybírat pro zabití a starší žáci také „etiku usmrcení“.

Žáci měli v dospělosti možnost kdykoli založit kvalitní chov pro svou obživu, což bylo v tehdejší společnosti běžné, a to i ve městech. Domácí chovy významně napomohly udržet obyvatelstvo v kondici v období hospodářské krize a druhé světové války.

 Znárodňování, zakládání jednotných zemědělských družstev a tlak komunistické vlády proti hospodářské soběstačnosti jednotlivců resp. rodin neblaze ovlivnilo i předmět chovatelství v českých školách. Chovy, dříve běžné, se staly výjimečnými, až (začátkem sedmdesátých let) docela zanikly. A to i přes veškeré snahy osvícených didaktiků, např. Bohuslava Řeháka, významného oborového didaktika, biologa a skauta, který předvídal následky zrušení chovů při základních školách a apeloval na školy, aby si ponechaly na školní zahradě minimálně ukázkovou králíkárnu, drůbežárnu a včelín (Řehák, 1967). Důsledky zániku chovu drobného hospodářského zvířectva (a pěstování zeleniny), i když jim dosud nebyla věnována dostatečná pozornost, jsou velmi závažné. Hlavním z nich je proces odcizování člověka od přírody, který studují odborníci z různých oborů (Strejčková, 2005).

V druhé polovině devadesátých let dvacátého století se, po třiceti letech, zvířata do českých škol navrací. Nejsou to již zvířata užitková, ale zvířata exotická, na mazlení (pets). Mnohé třídy, školní chodby a další prostory škol zdobí akvária a terária s nejrůznějšími živočichy, které mají jedno společné: jsou chovány z jiných důvodů než jako zdroj potravy či materiálu. Kde se bere potřeba chovat „darmožrouty“ – neužitečná exotická zvířata? Výzkumy pedagogických psychologů opakovaně dokázaly, že exotická zvířata (mazlíčci) přinášejí užitek na psychosociální rovině, např. Katcher, Segal a Beck (1983) ve svém známém výzkumu prokázali pozitivní vliv akvária s rybičkami v čekárně u lékaře na pacienty (pacienti, kteří čekali v čekárně s rybičkami snášeli zákrok lépe, byli méně citliví na bolest).

Cílem této výzkumné sondy je představit výsledky mapování zkušeností s živými tvory na školách v České republice.

 

Metodika

K tomuto výzkumu byla použita kvalitativní výzkumná metoda Zakotvená teorie (Strauss, Corbin, 1998), která (ač pravděpodobně mezi agrobiology není příliš známa), je v pedagogice, psychologii a v sociálních vědách často používaná; a, stručně řečeno, umožňuje získat relevantní informace z relativně malého množství vstupních dat. Ke zkoumanému problému není přistupováno se stanovenými hypotézami, které se ověřují, tak jako ve  výzkumu kvantitativním, ale naopak: hypotéza je zakotvena v samotných datech. Konstantním srovnáváním textů (v tomto případě zápisů rozhovorů a seminárních prací; viz níže), jejich analýzou a syntézou, vzniká teoretický vzorek, který buduje na datech založenou teorii.

Rozhovory: V letech 2004 –2008 bylo uskutečněno 14 rozhovorů s pedagogickými pracovníky. Ti byli vybíráni (bylo známo, že se chovatelstvím zabývají), oslovováni náhodně (v rozhovoru bylo pokračováno, když se ukázalo, že se dotyčný pedagog k tématu chce vyjádřit); několik se přihlásilo z vlastní iniciativy (na výzvu v časopise). Rozhovor byl s respondenty veden volně, tj. nestrukturovaně, aby měli možnost vyjádřit své názory na danou problematiku, své pozitivní i negativní zkušenosti atd. Na základě rozhovorů byly vysloveny výzkumné otázky (viz níže), kterými byly rozhovory druhotně analyzovány. V několika případech byla využita možnost opakovaného rozhovoru (pořizování vzorků vycházející z budované teorie viz Strauss, Corbinová, 1990: str. 131–144).

Studium dokumentů: Celkem bylo v roce 2007 studováno 25 seminárních prací na téma „Environmentální výchova na naší škole“, které byly zadávány v rámci předmětu Základy ekologie a problematiky životního prostředí studentům kombinovaného studia vyučovaném na katedře biologie a ekologické výchovy UK-PedF. Ti měli při vypracování práce značnou volnost. Zápis do předmětu lze považovat (ve vztahu k danému výzkumu) za náhodný. Význam této metody (podrobně popsané v citované literatuře), je především v doplňování a ověřování údajů získaných rozhovory (Strauss, Corbin, 1990: str. 37–38).

Výzkumné otázky:

Jaké přínosy a jaká rizika chovu exotických zvířat v českých školách pedagogové zmiňují? Jaká zvířata jsou chována nejčastěji? Jaké kritéria uvažují učitelé při výběru zvířat? Kdo zajišťuje péči o zvířata? Je problémem péče o víkendech a prázdninách?

 

Výsledky výzkumu

Z 25 náhodně vybraných školských zařízení na šesti chov exotických zvířat již existuje, v sedmi ho plánují, v dalších čtyřech chov nemají, ale zvou si nejrůznější živé tvory na jednodenní až týdenní návštěvy. Zvířata  chovaná respondenty: křečci, zakrslí králíci, morčata, pískomilové, žáby, želvy suchozemské i vodní, strašilky, pakobylky, achatiny, žížaly (v kompostéru), korely, andulky; akvária. Zvířata pozvaná respondenty: psi učitelů i canisterapeutičtí, morčata, křečci, králíci, pískomilové, zakrslí králíci, bílá myš, želvy, hadi. Při výběru druhu učitele nejvíce ovlivňuje nutnost respektovat alergického žáka, dostupnost (především cena) a kupodivu i náhoda. Méně zvažují nároky na péči, hluk a zápach, který zvíře resp. jeho ubikace vydává. Učitelé ne vždy předem odhadnou realitu (motorek vzduchování akvária je nečekaně ruší). O zvířata v pracovních dnech školního roku pečují pod dozorem učitele žáci. Ti se buď v péči střídají („chovatelská služba“), nebo ne (stálá péče vybraných žáků). V některých třídách žáci mají fyzický kontakt (hlazení, pochování) s drobnými savci či želvami povolen, v jiných ne. Péče o víkendech a prázdninách je i není vnímána jako problém. Obvyklé řešení prázdninové péče: žáci si berou mazlíčky domů nebo vypomáhá školník. O prázdninách hyne nejvíce zvířat ze školních chovů.

Učitelé uvádí, že dětem vztah k zvířeti psychicky prospívá psychicky (zklidňuje je, omezuje stres), fyzicky (rozvoj jemné motoriky) i sociálně (pravidelná péče o zvíře buduje pozitivní osobnostní rysy, např. schopnost vcítění a úctu k životu, zodpovědnost, pracovní dovednosti). Přítomnost zvířete ve třídě pozitivně ovlivňuje celkové sociální klima třídy (posiluje komunikaci a spolupráci žáků) a navyšuje spolupráci mezi školou a rodinami žáků. Přítomností zvířete ve třídě žáci nejsou rušeni (soustředí se na práci, i když je např. pískomil v teráriu zrovna aktivní). Překážkou chovu je žák s rozvinutou alergií, kterého je nutné respektovat. Rodiče žáků mají i nemají pro chov pochopení. Vedení školy má i nemá pro chov pochopení. Pokud z nějakého důvodu je chov ve škole ukončen, zvířátko si bere do domácí péče některý z žáků. Při namnožení chovaných zvířat jsou mláďata buď rozdána nebo (sic!) vypuštěna do přírody.

Nedbale vedené školní chovy působí kontraproduktivně (snižují schopnost vcítění a úctu k životu), proto pokud není zaručeno respektovány základních potřeb zvíře (nedostatek péče, nadměrné vyrušování, atd.) je lepší zvířata nechovat. V tomto případě je vhodné umožnit žákům jiný kontakt se zvířaty, např. pozorování( nebo i přikrmování) volně žijících zvířat, návštěvami chovů v rodinách nebo v ekocentrech a krátkodobými návštěvami rodinných nebo zatímto účelem speciálně vycvičených mazlíčků ve škole.

 

Diskuse pozitiv a negativ chovu exotických zvířat v českých školách

Pozitiva chovu exotických zvířat ve školách můžeme klasifikovat buď na úrovni jedince – konkrétného žáka, nebo na úrovně třídního kolektivu. Na úrovni jedince dochází k rozvoji environmentální senzitivity, rozvoji klíčových kompetencí a dalších osobnostních charakteristik a také ke zklidnění, odbourávání stresu a ke zlepšení postoje ke škole (žák se do školy více těší). Na úrovni třídního kolektivu dochází ke zlepšení komunikace (je nutná domluva, kdo poskytne péči, apod.). Žáci se učí pracovitosti a přítomnost zvířete ve třídě je možné využít k demonstraci mnoha, pro pochopení environmentální problematiky, důležitých jevů (cykly – žetí trávy, kompostování podestýlky, hnojení trávníku). Žáci se prostřednictvím kontaktu s živým tvorem přibližují přírodě. Zvyšuje se také komunikace a spolupráce mezi školou a rodinou (rodina pomáhá dítěti v prázdninové péči nebo umožní návštěvu rodinného  mazlíčka ve škole).

Negativa chovu exotických zvířat ve školách můžeme klasifikovat na globální a lokální. Globální negativa spočívají v riziku, že učitelé budou více podceňovat potřebu žáků trávit čas ve venkovním prostředí. Jenže ani třída s mnoha živými tvory v teráriích a akváriích nemůže plnohodnotně nahradit skutečnou komplexitu přírodních ekosystémů. Paradoxně tak může docházet k hlubšímu odcizování dětí od přírody. Následkem je přehnaná biofilie (např. podvědomé popírání existence potravního řetězce a smrti). Globální negativem je také posun od chovu užitkových zvířat, který byl na školách tradičně (Řehák, 1967) až do 60. let 20. století, k chovu zvířat exotických. Zvyšuje se neznalost hospodářských zvířat (učitelka 1. stupně v rozhovoru uvedla: „Dnešní děti považují za domácí zvíře křečka, ne ovci.“) a také se prohlubuje vykořenění z tradičních funkčních systémů (soběstačné hospodaření) a zvyšuje se ekologická stopa současného člověka (dovážené maso je vždy při životní prostředí větší zátěží, než maso z vlastního chovu). Lokální negativa se projevují při neodborně vedeném chovu. Jedná se především o inhibici rozvoje environmentální senzitivity, kterou způsobuje ztotožnění se s nekvalitní péčí, ať už se jedná o týrání zvířat (např. žízní), nebo dlouhodobé nerespektování jejich potřeb (časté a nadměrné vyrušování, nedostatek prostoru, nevyvážená strava, nešetrná manipulace). Významným negativem je také riziko přemnožení a nevhodné nakládání (vypouštění do volné  přírody) s chovatelským přebytkem.

Negativa je možné eliminovat vzděláváním učitelů, a to v oblastech výběr vhodného druhu, optimalizace péče o konkrétní druh, nakládání s chovatelskými přebytky, snižování ekologické stopy chovu, didaktické využití přítomnosti živého tvora ve třídě.

 

Závěr

Chov drobných exotických zvířat má na našich školách od 90. let 20. století vzestupnou tendenci.

Při respektování potřeb chovaného druhu a při vhodném didaktickém působení učitele na žáky je přítomnost živého tvora ve třídě přínosem pro celkový psychosociální rozvoj žáků (zklidnění, rozvoj klíčových kompetencí), pro sociální klima třídy (kolektivní zodpovědnost, komunikace) a pro navýšení spolupráce škola–rodina (návštěvy v rodinách s chovem nebo návštěvy rodiče s mazlíčkem ve třídě, spolupráce při zajištění víkendové nebo prázdninové péče).

Negativním důsledkům nedbalého chovu je možné předejít dalším vzděláváním učitelů v této oblasti (doporučení méně náročného, tichého popř. nealergizujícího druhu, návodem, jak didakticky využít přítomnost živého tvora ve třídě) a zřízením poradenských center. Jeví se vhodné podporovat Zde se otevírají možnosti spolupráce mezi Pedagogickou fakultou, Vysokou školou zemědělskou v Praze a dalšími účastníky této konference.

 

Literatura a zdroje

JANČAŘÍKOVÁ, K. Živý tvor ve třídě. Moderní vyučování květen 5/2006 str. 8-9. AISIS Kladno. ISSN 1211-6858.

KATCHER, A. SEGAL, H. BECK, A. Contemplation of an aquarium for the reduction of anxiety. In R.K. Anderson, B. Hart, & L. Hart (Eds.), The pet connection. 1983; 171-178. Minneapolis : University of Minnesota Press.

ŘEHÁK, B. Vyučování biologii na základní devítileté škole a střední všeobecné škole: Příspěvek k didaktice biologie. Praha : Svoboda, 1967. 2. vyd. opravené. 296 s.

STRAUSS, A., CORBIN, J. Basics of Qualitative Research: Techniques and Procedures for Developing Grounded Theory. London, New delhi : Thousand Oaks, 1998. 2nd. ed.  312. ISBN 0-8039-5940-0.

STREJČKOVÁ, E (ed.) Děti, aby byly a žily. Ministerstvo životního prostředí, 2005. 1. vyd. 96s. ISBN 80-7212-382-3.

WILKE, R. J. (ed.) Environmental education: Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K – 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California : Corwin press, First Printing, 1993.  ISBN 0-8039-6370-X.

Příspěvek byl napsán za podpory grantu Helping Parents Help their Children to Excel in Math and Science.


Kontakt

Kateřina Jančaříková, Katedra biologie a ekologické výchovy Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta, vedoucí Centra environmentálního vzdělávání a výchovy UK-PedF Praha.

E-mail: jancarikova (zavináč) post (tečka) cz



Jak citovat tento článek

JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina.  Zkušenosti s chovem exotických zvířat v českém školství. Sborník příspěvků konference Terapie a asistenční aktivity lidí za pomocí zvířat. Praha:  Česká zemědělská univerzita, 2008. 1. vyd. str. 53 - 58.






Víte, proč má Český portál ekopsychologie ve svém logu zeleného muže?

Protože se v něm stejně jako v ekopsychologii prolíná to lidské a přírodní. Jedním z klíčových témat ekopsychologie je kontakt s přírodním světem a zelený muž ztělesňuje jak přírodní svět, tak důležitost našeho spojení s ním. Možná jste si všimli, že z úst zeleného muže vyrůstají zelené výhonky – a jedna z našich hlavních otázek přitom zní, jak s veřejností mluvit o přírodě a životním prostředí. A konečně, příroda kolem nás i v nás si zaslouží vnímavost a respekt, a my se budeme na našich stránkách opakovaně vracet k tématu, proč lidé (ne)chrání životní prostředí.

Zelený muž je nicméně symbol zahalený tajemstvím a je mnoho způsobů, jak ho interpretovat. Pokud se o zelených mužích chcete dozvědět víc, doporučujeme českou Wikipedii, povedenou bakalářskou práci Anny Němcové nebo ukázku z knihy "Cestami zelených mužů".

Logo Zeleného mužu pro nás vytvořila grafička Jana Kudrnová, kterou nám doporučili ze Sedmé generace.

archiv >