Technologie, trauma a divočina

Eva Literáková  |  13. 7. 2008  |  aktualizováno 2. 8. 2013  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: © Alžběta Stančáková

Klinická psycholožka Chellis Glendinnig o sobě mluví jako o sociální kritičce, která zkoumá vliv (průmyslových) technologií na lidství. Byla také jedním z prvních, kteří se snažili aplikovat psychologii traumat a závislostí do kontextu ekologické krize. Trauma, které považuje za příčinu našeho odcizení od Země, dává do souvislostí s jinými traumaty, jako je zneužívání dětí nebo genocida. Ve svých esejích se snaží znovu nalézt spojení psýché se základní substancí přírody skrze moudrost přírodních národů. Pokud chcete na dálku zalistovat její kapitolou z knížky "Ecopsychology: Restoring the Earth, Healing the Mind", tady je shrnutí toho nejdůležitějšího. 

Pro mnoho lidí, kteří si zvykli na masový rozvoj průmyslu, je velmi obtížné porozumět vlivu technologií na společnost a lidskou duši. Jsme tak silně začleněni do světa techniky, že už ji samotnou ani nevnímáme. Zvykli jsme si přehlížet radioaktivní odpad, epidemii rakoviny, ropné skvrny, toxický odpad, environmentální choroby, ozonové díry, znečištěné vodní toky a kulturní a biologické vymírání. Tato situace si ovšem zaslouží kritiku – zahrnující celkový pohled na svět, fyzickou realitu společně s morálními závazky týkajícími se života.

Při výzkumné cestě, týkající se autorčiny knihy „Když technika zraňuje“ (When Technology Wounds), Glendinning hovořila s mnoha lidmi, na kterých zanechal vliv zdraví–zničujících technologií trvalé následky. Setkávala se s atomovými veterány, lidmi pracujícími s azbestem, pracovníky elektráren, lidmi z dolů a také s lidmi trpícími rakovinou, environmentálními chorobami, chronickou únavou, imunitními problémy a mnoha dalšími.

Jedno mají tyto případy společné, jejich počet přibývá. Lidé žijí v blízkosti úložišť toxického odpadu, vdechují vzduch znečištěný pesticidy, obrovské množství lidí obývá místa radioaktivního spadu.

Při své práci se autorka pokoušela zavést diskusi ohledně nebezpečnosti vlivu technického rozvoje na lidské zdraví a psychiku, většinou však byla odmítána, zesměšňována nebo na ni lidé vůbec nebrali zřetel.

 

Techno-závislost

Jako psycholožka se Chellis Glendinning snaží srovnat dnešní situaci závislosti na technice se situací velmi rozšířeného alkoholismu v 50. letech. Tehdy byl alkohol více než jen společensky přípustný. V posledních čtyřiceti letech se však o této problematice začalo více diskutovat a lidé si uvědomili destruktivní potenciál této drogy. Dnes bychom se měli stejně naléhavě zamýšlet nad otázkou naší technické závislosti.

V dnešní době se závislost na bohatství, společenském vlivu, ropě, autech a dalších součástech technologického světa opravdu příliš neliší od drogových závislostí. „To, o co se jedná, je člověkem vytvořený, technologicky zaměřený společenský systém, založený na  principech standardizace, výkonnosti, linearitě a fragmentaci, jako zásobovací pás, který splňuje produkční kvóty, ale vůbec se nestará o lidi, kteří s ním pracují. Skrze tento systém technologie ovlivňuje společnost. Automobilový průmysl naprosto reorganizoval americkou společnost 20. století. Podobně nukleární zbraně řídí globální politiku.“ 

Ocitli jsme se v obrovském kole řízeném technologiemi, aniž bychom si tento fakt uvědomili. Současná situace, kdy považujeme naši mysl a tělo oddělené od nemocí, které prožíváme, nebo přehlížení faktu, že radioaktivní odpad, zakopaný do půdy, se jednou dostane do našich řek, jsou symptomy atomizovaného, mechanického myšlení.

 

Popírání

„Typickým znakem každé závislosti je její popírání.“  Stejně jako alkoholici předstírají, že si nic neděje, že žádný problém nemají, i my jsme zvyklí popírat, že technický rozvoj ničí přírodní prostředí.

Všude slýcháme, jak výfukové plyny znečišťují atmosféru, kupujeme však stále více aut. Prezidenti mnohých států vědí, že průmysl značnou měrou přispívá ke skleníkovému efektu, žádají však stále větší technický rozvoj. Když se v určité environmentálně zatížené lokalitě objeví více stejných příznaků nemocí, lékaři popírají souvislost mezi nimi.

 

Nečestnost

Tak jako se alkoholici skrývají, aby se mohli napít, mnozí výrobci, i když vědí, že jejich výrobek může být potenciálně zdraví škodlivý, jej stejně vydají na trh. Následně, když se toto podezření potvrdí, dělají jakoby nic.

 

Kontrola

Závislí lidé často potřebují kontrolovat své okolí, potřebují vědět, kdo je pozoruje, kdy se skrýt, aby je nikdo neobjevil. My se dnes snažíme o co největší kontrolu nad přírodou, politikové se snaží za pomoci zbraní a jiných technologických vymožeností o kontrolu obyvatel vlastních států i dalších území.

 

Nemoci myšlení

„Alkoholici a další závislí lidé často používají myšlenková schémata, která vyhovují jejich aktuální situaci závislosti, spíše než dlouhodobému blahu osobnosti.“  Typickým příkladem jsou lidé, kteří alkoholem zahánějí fyzickou nebo duševní bolest.

Ve světě techniky jsou taková schémata také patrná, například když vědci vymýšlejí zařízení jako např. stovky satelitů, které by mohly zamezit průniku slunečního záření na zemský povrch a zabránit tak oteplování planety.

 

Grandióznost

Technická společnost si zvykla vyvyšovat se nad ostatní, nejen živočišné druhy, ale i jiné společnosti, založené na jiných hodnotách. Technický rozvoj táhne člověka k touze neustále zvětšovat jeho působnost, rozšiřovat jeho moc. Zkrátka neustále potřebujeme nová auta, televize a další technologie, abychom si potvrdili, jak jsme obrovští.

 

Oddělenost od pocitů

Alkoholici se potýkají s vlastními emocemi, ale jelikož jsou jejich zraku skryty v hlubinách nevědomí, sami je popírají a mnohdy žijí ve stavu bez citu.

„Taktéž, abychom přežili v technickém systému, musíme se chovat ‚chladně‘, jako stroje.“  Soužití s technikou v nás vyvolává určité pocity, nedokážeme je však rozluštit a vhodně uvolnit. Proto se stávají takové věci, jako shození atomové bomby, která byla plánovaně vyráběna obrovským počtem vědců na mnoha místech světa.

Díky technice jsme se z velké části oddělili od přírody, už nevnímáme působení změn Měsíce a Slunce na stav našeho bytí, zapomněli jsme poslouchat ptáky a vnímat lesy. Člověk si vysnil představu světa, který může ovládat a snaží se ji realizovat. Vytváří si vlastní prostředí, se kterým si však sám neví rady. Člověk je totiž stvořen k tomu, aby žil v souladu s přírodou, proto autorka jako psycholožka věří, že se podaří tuto lidskost v každém z nás i v dnešním přetechnizovaném světě opět objevit.




Jak citovat tento článek

LITERÁKOVÁ, Eva. Technologie, trauma a divočina. Český portál ekopsychologie [online] 17. 7. 2019. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/technologie-trauma-a-divocina/






Víte, že dnešní děti tráví volnou hrou venku přibližně 2x až 4x méně času než generace jejich rodičů před 25-30 lety?

Průměrné americké děcko tráví spontánní hrou někde venku (na ulici, v parku, v přírodě) přibližně PŮL HODINY TÝDNĚ. Americká akademie pediatrů upozorňuje, že děti potřebují pro svůj zdravý vývoj alespoň JEDNU HODINU DENNĚ. Průměrné dítě je tedy venku 7 % z množství času, který pro své zdraví potřebuje.

Více najdete v blogu Jana Krajhanzla.

archiv >