Zvířata
.jpg)
Ochrana divoké přírody očima české veřejnosti 2015
Výzkum Katedry environmentálních studií FSS MU jako první šetření svého druhu přibližuje, jaký je vztah Čechů k divoké přírodě, jaký postoj mají k divokým šelmám či jak vnímají rozšiřování české divočiny.
Human-Animal Studies: Sociologie lidsko-zvířecí interakce a vztahů
Sociologové připomínají, že obrázek lidské společnosti je bez zvířat vždy neúplný. Článek představuje nový proud sociologie, který se zabývá např. hnutím za práva zvířat, vztahem k domácím zvířatům či profesemi pracujícími se zvířaty.
Stop Coca-Cola trashing Australia
Nový spot Greenpeace Australia. Názorněji už to nešlo.
Realizace (nejen) Burbankova pedagogického snu o harmonii mezi dítětem a přírodou v České republice
Život moderních obyvatel měst je stále více vzdálen přírodě. Toto odloučení od přírody je důvodem mnohých psychických i fyzických potíží. Lékem na tyto potíže jsou, kromě jiného, i zooterapie. Autoři se zamýšlejí nad otázkou, zda by místo „náhražkové léčby“ nebylo lepší přistoupit k řešení komplexnímu.
Zkušenosti s chovem exotických zvířat v českém školství
V posledních dvou desetiletích probíhá na našich školách proces, který můžeme nazvat návrat k chovatelství. Učitelé pořizují do škol nejrůznější zvířata, protože předpokládají pozitivní účinky jejich přítomnosti na třídní klima i na jednotlivé žáky.
Zelená terapie
Působí relaxačně a ozdravně, dokáže však zlepšit i naše kognitivní funkce, inspiruje nás. A kdo to vlastně je? No přece příroda.
Obraz zvířete v pohádkách
„Zajíc se lišce vysmál,“ říká pohádka. Ale vysmál se skutečně zajíc lišce? Nebo to byl člověk s vlastnostmi zajíce, který se vysmál lišákovi z vedlejšího paneláku?
Miláčci i otroci
S Beníčkem ráno na injekci, pak procházka v parku, koupit něco na zub... mnozí pejsánkové si žijí vskutku královsky. Jejich stíny - zvířata ve velkochovech -naopak můžeme přirovnat ke galejníkům. Otročí lidé zvířatům, nebo ona jim? Kdo je miláček a kdo je otrok?
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
