Proč se děti bojí přírody?

Tereza Valkounová  |  23. 1. 2014  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: Agata Ryszkowska / flickr.com (Creative Commons)

Rodiče a vychovatelé se setkávají s dětmi, které vyjadřují strach, štítivost či nepohodlí při přímém kontaktu s přírodou. Odmítají si sednout do trávy, zout si boty při přebrodění potoka, dotknout se slimáka nebo brouka, přespat v lese. Jsme svědky situací, kdy samotná chůze terénem je pro děti náročná, neznámá, nechtějí se dotknout stromu, aby se ho přidržely apod. Takové nepříjemnosti přitom mohou potkat i děti, které doma u filmu vyjadřují velký soucit s ohroženou přírodou nebo mají z četby encyklopedii hluboké znalosti o světě zvířat. Pocit bezpečí a pohodlí v přírodě tedy souvisí s jinou stránkou vztahu k přírodě. Můžeme ji souhrnně označit jako schopnosti a dovednosti pro kontakt s přírodou (jakožto jedné z charakteristik osobního vztahu k přírodě podle Krajhanzla, více viz www.ekopsychologie.cz).

Co je tedy zdrojem pocitů strachu, štítivosti či nepohodlí v přírodě u dětí? Odpověď můžeme hledat v různých disciplínách zabývajících se chováním člověka v přírodě a k přírodě, které se setkávají v oboru ekopsychologie (přehled nabízí např. česky vydaná publikace autorek Winter, Koger, 2009). Evoluční biologové považují tyto stresové reakce za zdravé a původně přímo životně nezbytné. V průběhu evoluce pomáhaly zvládat zjevnou hrozbu, což umožňovalo jedincům přežít. Můžeme však namítat, že se lidé v projevech strachu z přírody liší, nemluvě o ubývajících člověku nebezpečných predátorech, takže genetická predispozice nám plné vysvětlení nezaručí. Vraťme se proto ke schopnostem a dovednostem pro kontakt s přírodou. Na základě českých i zahraničních výzkumů lze říci, že pociťované pohodlí a bezpečí, jinými slovy adaptace na přírodní prostředí, úzce souvisí s celkovým rozsahem a mírou zkušeností s pobytem v přírodě. Znamená to, že děti, které mají pestré zkušenosti s pobytem v přírodě (za deště, pohyb houštím, spaní pod širákem apod.), prožívají tento pobyt s menší mírou strachu a nepohodlí než vrstevníci, kteří tyto příležitosti nemají. Ukazuje se také, že strach z přírody může růst s věkem. Tříleté dítě si se zájmem prohlíží žábu v ruce, desetileté již může pociťovat štítivost či strach. Na vině mohou být silně emotivně zobrazené či vylíčené příběhy (filmy, zveličené historky, literatura), které nejsou korigovány vlastní zkušeností s danou situací či laskavým vychovatelem, který uvede věci na pravou míru. Výsledkem je „předběžná opatrnost“ při kontaktu s přírodou, kterou doprovázejí nepříjemné pocity.

K pocitu bezpečí a pohodlí může přispět dobré vybavení pro pobyt v přírodě. Dovednost zvolit jej správně a umět jej využít je také nedílnou součástí schopností a dovedností pro kontakt s přírodou. Vybavení je jednou ze základních podmínek dobré pohody dětí např. v lesních mateřských školách (více viz www.lesnims.cz), vyznačujících se celoročním pobytem dětí v přírodě. Na druhou stranu přílišná ochrana před kontaktem s přírodou také není žádoucí. Nabízí se analogie s pobytem ve sterilním prostředí. Člověk chránící se od hlavy k patě před očekávanými „nástrahami“ pobytu venku (v ekopsychologii se pro tento typ ochrany setkáváme s pojmem civilizační glazura) je více choulostivý a zranitelný.

V závěru se tak dostáváme k dalšímu významnému předpokladu pro zmírnění strachu z přírody. Každý má svou míru bezpečí a pohodlí jinde. Pro rozvoj schopností a dovedností pro kontakt s přírodou je proto dobré vnímat a respektovat tyto vlastnosti a nastavovat organizmu takovou zátěž, která je pro něj snesitelná a přínosná. Přispějeme tak k postupnému rozvoji dovedností dítěte užitečných pro život v kontaktu s přírodou, která se mu odvděčí zážitky a okamžiky, jež by mu strach nedovolil prožít.


(článek vyšel v časopisu Pediatrie pro praxi 1/2011)



Jak citovat tento článek

VALKOUNOVÁ, Tereza. Proč se děti bojí přírody? Pediatrie pro praxi. 2011. Roč. 12, č. 1.






Víte, že dnešní děti tráví volnou hrou venku přibližně 2x až 4x méně času než generace jejich rodičů před 25-30 lety?

Průměrné americké děcko tráví spontánní hrou někde venku (na ulici, v parku, v přírodě) přibližně PŮL HODINY TÝDNĚ. Americká akademie pediatrů upozorňuje, že děti potřebují pro svůj zdravý vývoj alespoň JEDNU HODINU DENNĚ. Průměrné dítě je tedy venku 7 % z množství času, který pro své zdraví potřebuje.

Více najdete v blogu Jana Krajhanzla.

archiv >