Outdoorové aktivity dětí v Norsku

Foto: Fairy Heart ♥  / flickr.com (Creative Commons)

Následující příspěvek volně navazuje na článek Jak přežít v přírodě. Přiblíží čtenářům způsob prožívání času předškolních dětí v norských mateřských školách.

Děti v norských mateřských školách tráví převážnou část dne venku a to za každého počasí a v každém ročním období. Pokud se věnují činnostem v areálu mateřské školy, využívají ke hrám klasické herní prvky, například skluzavky, průlezky, pískoviště, oblíbené jsou různé tříkolky, odrážedla a koloběžky. Na těch mohou své pohybové dovednosti zdokonalovat na asfaltových cestičkách v zahradě MŠ. Budovy MŠ jsou většinou opatřeny prodlouženou střechou nebo různými přístřešky, pod kterými jsou umístěny dětské stolky a židličky, jenž děti za deštivého počasí využívají k různým hrám a činnostem, ale také například ke stolování. Svačinka na čerstvém vzduchu chutná lépe než uvnitř školky. Další přístřešky jsou určeny pro kočárky. Nejmladší děti (od 1 roku) vozí rodiče do mateřské školy v kočárcích, které po té zaparkují pod přístřešek. Tyto malé děti, které ještě mají potřebu spánku, učitelky uloží odpoledne do jejich kočárků k odpočinku. Vzhledem k většinou relativně mírným norským zimám spí děti venku i v nechladnějším období roku. Při vyzvedávání dětí z MŠ, si rodiče děti v kočárcích opět odvezou, což je velmi praktické. Ještě častěji než v areálu mateřské školy tráví děti čas v přírodě mimo budovu MŠ. Jak jsem se již zmínila v předchozím příspěvku, děti se učí v přírodním terénu pohybovým dovednostem, poznávání přírody a jejích zákonitostí, vnímají přírodu všemi smysly, poznávají přírodní živly a svou přítomností zjišťují jejich klidné chování i nevypočitatelnost. Jeden z přírodních živlů, se kterým se děti setkávají poměrně často, je voda.

 

Rybolov dětí na fjordu

Tímto se od obecné charakteristiky outdoroových aktivit dětí v norských mateřských školách vrátím ke konkrétní MŠ, kterou jsem navštívila a kromě pobytu s dětmi v přírodě jsem měla možnost poznat také jejich další oblíbenou činnost – rybaření. Všudypřítomný fjord s názvem Trondheimsfojrden zakusující se hluboko do pevniny a obklopující městečko Inderoy, kde se mateřská škola Sakshaug Barnehage nachází, k rybářským aktivitám přímo vybízí. Musím přiznat, že o rybaření předškolních dětí jsem měla velmi zkreslenou představu. Vycházejíc ze zkušeností dbalé bezpečnosti v podmínkách českých MŠ, jsem předpokládala, že nějací rybáři ryby naloví, poskytnou je učitelkám a ty je pak tepelně upraví a s dětmi ochutnají. Vyprávění norských učitelek a fotodokumentace o rybaření dětí však rozpustily mou mylnou představu jak ranní mlhu nad fjordem a přivedly mě téměř do němého úžasu.

Učitelky vedou děti k získávání poznatků vlastními prožitky a kladou důraz na prožitkové poznávání celého plánovaného procesu. To znamená, že se děti podílí na přípravě činnosti, samotné činnosti a úklidu pomůcek po činnosti. V případě rybaření děti s učiteli a učitelkami (v norských MŠ pracují s dětmi i učitelé – muži) nejprve připraví potřebné náčiní, naloží na kárku nebo vozík a odvezou z mateřské školy ke fjordu. Na obyčejném motorovém člunu vyráží se svým učitelem vstříc rybářským zážitkům. Na jednom člunu je 4-6 dětí a 1-2 dospělí. Jediným bezpečnostním opatřením dětí jsou záchranné nafukovací vesty. Způsob rybaření je dvojí, buď loví ryby do sítě, nebo má každé dítě svou malou udičku. Pokud chytají děti ryby na udičky, ulovené ryby si také samy odháčkují a dají do kádě. Kromě mnoha dalších ryb jsou v této oblasti typickou rybou platýsi. Své úlovky dovezou na břeh k některému z přístřešků v přírodě, kde se děti podílí i na úpravě ryb k tepelnému zpracování. Některé děti jen přihlížejí, ale často i tyto předškolní děti dostanou malý nožík a ryby samy za přítomnosti učitele vykuchají, i to patří k rybolovu. Na moji další udivenou otázku, zda si děti nožíkem neublíží, odpověděly norské kolegyně shodně, že i malá poranění k získávání dalších dovedností patří. Jejich vysvětlení: „A kdy a kde se to mají děti naučit? A proč ne tady a teď?“, zní celkem logicky. Během kuchání zkoumají děti jednotlivé části ryb a před tepelnou úpravou části ryb připravené k opékání opláchnou ve fjordu. Učitelé ryby dochutí a na pánvi v přírodě upečou. Obvykle pečou k rybám další dobroty, oblíbené jsou například vafle. Ryby, které si děti samy nalovily a pomohly připravit na oheň, chutnají jistě výborně a chuť jim nezkazí ani studené zimní počasí, které je patrné z fotek. Učitelé ani děti (potažmo ani rodiče dětí) neřeší příliš počasí a na rybolov i jiné venkovní aktivity se vydávají v podstatě kdykoliv. Jediné nebezpečí při rybolovu je silný vítr, který by si mohl nehezky pohrát se stabilitou malého člunu. V tom případě děti na fjord nevyjíždí, ale sníh, mráz ani mírný déšť překážkou k rybaření není. Po výborném obědě v přírodě děti pomohou uklidit kempinkové náčiní po „stolování“, naloží rybářské potřeby opět na kárku a po příchodu do školky je samozřejmostí, že je pomohou uklidit na své místo, aby byly připravené zase na příště.

 

Norské předškolní vzdělávání

Norští pedagogové dávají předškolním dětem velký prostor k získávání zkušeností a poznatků prostřednictvím vlastních prožitků dětí. Při různých činnostech v nich pěstují sebedůvěru ve vlastní schopnosti a nebojí se rozšiřovat jim hranice k jejich dalšímu rozvoji. Mají však oproti například českým mateřským školám jednu nespornou výhodu. V norských MŠ je poměrně malý počet dětí ve skupině na jednoho pedagoga. V praxi to znamená, že s 10 dětmi jsou 2-3 učitelky, s 15 dětmi 3-4 učitelky, apod. Zvládnou tedy bez obtíží mít přehled o všech dětech, nejsou stresované a umožní jim tak více samostatnosti. Z mých postřehů vyplývá filosofie výchovy a vzdělávání dětí v norských MŠ:

 

Cíle a metody předškolního vzdělávání v Norsku

• V norských mateřských školách jsou děti přijímány po dosažení věku 1 roku.
• Učitelky vedou děti k samostatnosti a zodpovědnosti od nejútlejšího věku. Přestože se v tamních školkách preferuje malá skupina dětí na 1 dospělého (počet dětí a dospělých záleží na typu aktivit, které s dětmi v danou chvíli realizují), dávají učitelky dětem hodně prostoru při různých činnostech v přírodě – viz rybaření, zkoumání terénu v přírodě, kde mohou například lézt po vlhkých kamenech v kopcovitém terénu, lézt na stromy, zkoumat živočichy a rostliny na okraji fjordu a další.
• V malých skupinách mohou s dětmi lépe spolupracovat a komunikovat, věří v dětské schopnosti, které poměrně široce nastavenými bezpečnostními hranicemi dále rozvíjejí.
• Činnosti, kterým se děti věnují, probíhají v celém svém procesu – od přípravy až po úklid různého náčiní (například příprava a úklid rybářského náčiní, kempinkového náčiní v dřevěných přístřešcích apod.). Děti tak poznají nejen celý proces konkrétní činnosti, ale zafixují si i pracovní návyky s tím spojené, které pokládají za samozřejmou součást činnosti.
• Důraz dávají na učení dětí prostřednictvím jejich vlastních zážitků a zkušeností. Velmi si cení přírodního prostředí, ze kterého a ve kterém děti čerpají nejvíce poznatků a učí se respektu k němu.
• Předškolní věk vnímají v norských mateřských školách jako specifický věk určený ke hrám a vlastnímu objevování a zkoumání, nikoliv jako věk určený k přípravě na školu nebo dospělost.
• Nedílnou součástí pedagogického působení je velký prostor k individuálnímu přístupu, který je daný malým počtem dětí ve skupině.
• Učitelky velmi podporují přátelské vztahy mezi dětmi, různost a nestejnost vnímají jako obohacení, každý je viděn jako cenný v dětské komunitě.

 

Osobní přínos

Je velmi přínosné a obohacující nejen po profesní, ale i osobní stránce, navštívit mateřskou školu v některé z evropských zemí a zapojit se do dění společně s učitelkami a dětmi. Měla jsem tak možnost poznat a vyzkoušet si na vlastní kůži práci kolegyň v Norsku, poznat jejich priority v předškolním vzdělávání, seznámit se s jejich specifickými metodami a činnostmi, uvědomit si rozdílnosti i souvislosti mezi naším a norským předškolním vzděláváním, zažít velmi vstřícné vztahy učitelek k dětem a učitelek mezi sebou.

Články, fotky, videa mohou být velkou inspirací k jakémukoliv poznávání, ale vlastní zkušenost a zážitky nenahradí. Využijme tedy jakékoliv inspirace k vlastnímu poznávání!

(autorka je ředitelkou mateřské školy Maršovice)