Ochrana přírody: Co v nás vyvolává bezmoc?
Co bezmocnost spouští a jak se s ní lze vyrovnat? Sebezpoznávací cvičení, které probíhalo v rámci kurzu Osobní vztah člověka k přírodě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
1. Co bezmocnost spouští?
- zprávy, hlavně ty z masmédií – TV reportáže, zprávy, časopisy, noviny, …, protože budí zdání objektivity, pravdivosti, neomylnosti („tak když už to psali i v novinách, tak na tom něco musí být“),
- semináře, přednášky, vzdělávací pořady (viz. video z jatek v rámci Osobního vztahu člověka k přírodě),
- rozhovory s přáteli,
- osobní zkušenost s poškozením životního prostředí (vidět skládku, špinavou řeku, dýchat smog ve městě, slyšet hluk z dálnice, …).
2. Jak se to projevuje, jak to probíhá, jaké fantazie to přináší?
Bezmocnost obvykle vyvolá jeden z pocitů naštvání, vina nebo smutek, tyto pocity jsou pak obrannými mechanismy přetransformovány v apatii:
- smutek -
Bezmocnost - vina - obranné mechanismy - apatie
- naštvání -
Představy se ubírají dvěma extrémními cestami - buď katastrofickým směrem (budoucí hrůzy) nebo se snažíme o únik do snění (pozitivní představy, že např. někdo něco vymyslí, nebude to tak zlé, …).
3. Jak s bezmocí nakládáme?
- Verbalizace – okomentujeme to, zanadáváme si, mluvíme o tom, rozebereme to … A tím to skončí.
- Přesouváme zodpovědnost – na ekology, politiky, …
- Fyzicky pracujeme, abychom si vyčistili hlavu.
- Zaměříme pozornost jinam – film, kniha, zábava, …
- Racionalizace – „bude to za dlouho, nás už se to netýká“.
- Ekologická „úlitba“ – uděláme něco malého, co je v našich silách „teď a tady“, abychom pomohli životnímu prostředí.
4. Jakou strategii doporučujeme?
Doporučujeme udělat něco, co je v našich silách „teď a tady“, abychom pomohli životnímu prostředí. Je to jediná aktivní strategie, kdy se pocitu bezmocnosti aktivně postavíme a odmítneme podle něj jednat.
Jak citovat tento článek
BALOUS, Petr, PRŮCHOVÁ, Petra. Ochrana přírody: Co v nás vyvolává bezmoc?. Český portál ekopsychologie [online] 9. 6. 2023. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/ochrana-prirody-a-pocit-bezmoci/
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
