Gary Snyder: Znovu v ohni, eseje

Foto: Counterpoint

Citáty z knihy Garyho Snydera "Back on the Fire: Essays" (Shoemaker&Hoard, 2007).

Na příkladu Japonska lze vidět, jak může dlouho udržovaná láska k přírodě vyvanout tváří v tvář extrémní urbanizaci a agresivnímu ekonomickému rozvoji. 24

Čemu tu říkáme příroda, „životní prostředí“ nebo divočina, je ve skutečnosti naše ohrožené stanoviště a domov. A my jsme zde problematickým druhem. 24

Mimo lidský svět nepadá ani jediný list ze stromu bezvýznamně. 27

Je paradoxní, že právě proto, že se východní Asiaté jaksi samozřejmě cítí být částí přírody, považují všechno, co dělá lidstvo za dokonale přirozené – svým způsobem to není tak špatný předpoklad – a tak je obvykle v minulých staletích nijak nezneklidňovalo odlesňování ani vymírání druhů. 28

(...) pryč od představy světa jako hodinek, stroje nebo počítače, ke „světu jakožto procesu“, stvoření probíhající neustále v každém okamžiku. Blízký pojem z východoasijské filosofie je tao, Cesta, japonsky dó. 30

Jednou se mě jedna mladá žena na Aljašce zeptala, „Když máme ze zvířat takový užitek, jíme je, zpíváme o nich, malujeme je, jezdíme na nich a také o nich sníme, co od nás za to dostanou?“ Vynikající otázka, přesně se dotýká jádra etiky a slušnosti, a navíc z pohledu zvířat. Odpověděl jsem jí, „Ainové říkají, že vysoká, losos a medvěd mají rádi naši hudbu a jsou fascinování našimi jazyky, naší řečí. A tak zpíváme rybám a zvěři, mluvíme k nim, vyjadřujeme dík. Děláme slavnosti a obřady. Představení je měnou v hlubinné světové ekonomice darů. 33

Příspěvek lidstva k planetární ekologii by mohla být naše zábavná bláznivost, naše hudební a divadelní dovednosti, naše úctu vzbuzující důstojnost při rituálech a posvátných slavnostech – protože to je to, co dělá radost dívajícímu se divokému světu. 34

Ekonomika darů? Mohla by být jiným pohledem na význam ekologie. Žijeme vprostřed velké slavnosti, na které jsme všichni vítanými hosty. A zároveň jsme občas i potravou. 34

Jednoho dne se dočkáme „Tisíciletého lesního plánu.“ Kdyby se někomu zdálo tisíc let jako příliš, měli bychom si vzpomenout na skutečnost, že Department of Energy a celá jaderná energetika plánují uskladnění jaderného odpadu (stále dost nebezpečného radioaktivního materiálu) v podzemí hory Yucca v Nevadě, a že tento sklad bude hlídán a kontrolován nejméně po deset tisíc let. Ujišťují nás, že se po celou tuto dobu o sklady postarají. 40

(...) v tomto přeinformovaném a historicky bezmocně zrychleném současném světě. Přicházíme k (některým) dobrým informacím. Nechť máme tu moudrost a čas je použít. 41

Jeden z nejstarších požadavků chování v divočině je vyjádřit vděčnost za všechno, co si bereme, říct díky. 41

Co nás to učily naše babičky? „Neber víc než potřebuješ a neplýtvej.“ Hluboká morální zásada – nezapomeňme ji. 42

Poezie a umění jsou blízko „přírodě.“ Lépe řečeno, jsou blízko divočině, což je sebeinformující, sebeorganizující příroda, přirozenost okamžité reality. Imaginace je divokou stranou vědomí, volná a nepředvídatelná, ale také pěkně tvarovaná. 44

Starý Kojot, šprýmař v mnoha příbězích (hbitý, mazaný, oplzlý , ale také nositel hodnotných vědomostí, rebel, co vše přežije), vykročil ze severoamerické indiánské kultury a stal se známým současným čtenářům. Kojot boří jakékoli černobílé vnímání dobra a zla (Zápaďáci často riskují, že se zapletou do zjednodušujícího dualismu) a připomíná nám, že moudrost a bláznivost jdou často beznadějně ruku v ruce jako ghí vmíchané do mléka. 45

„Příroda má ráda kulturu imitující přírodu, a pak v tom napodobuje kulturu.“ 47

Dôgen: „Moc vlády nedosáhne do hor.“ 49

Mystérium jazyka, poetické imaginace, a soucitné mysli jsou zhruba to samé a tak lidé možná mohou skrze poezii vést svět ke svátečním okamžikům míru, vděčnosti a potěšení. Co víc si přát. 60

To, co se teď celosvětově děje přírodě, rostlinstvu a zvířatům, v oceánech, stepích, lesích, savanách a pouštích, všude, by se dalo popsat jako válka proti přírodě. 62

V jádru buddhistického učení je nenásilí vůči celé přírodě, ahimsa. (...) Působit nejmenší možné utrpení. Potřebujeme v politice mnohem více žen. Potřebujeme náboženský pohled, který zahrnuje přírodu a nebojí se vědy; obchodní leadery, kteří znají a respektují ekologické a spirituální omezení; politické vůdce, kteří pracovali ve školách, továrnách, farmách a možná někteří ještě píší básně. Potřebujeme intelektuální a akademické leadery, kteří se vyznají v historii i ekologii a kteří rádi tančí a vaří. Potřebujeme básníky a spisovatele, kteří nedbají na literární kritiky. Ale co potřebujeme ze všeho nejvíc, jsou lidé milující svět. 70

Prvními obyvateli jeskyní byli nejspíš medvědi, některé z nich mají zdi podrápané dlouhými škrábanci. Možná právě to byl první impuls pro lidi, aby vytvořili svoje vlastní graffiti. 75

Tvorba některých maleb byla velmi náročná na organizaci a plánování: našly se kamenné lampy a materiál na svícení a stopy hlinek získaných zdaleka. Umělci si museli donést jídlo, trávu na lůžko, tyče na stavbu lešení. 77

T.S. Eliot jednou, když psal o Magdalenském umění, prohlásil „Umění se nikdy nezlepšuje. V umění není pokroku.“ Umění, které nás oslovuje dnes může být odkudkoli, z jakékoli doby. 77

Není úplně zcestné si myslet, že když měli tak dobré malby, mohly být jejich básně a písně stejně kvalitní. 78

Věřím, že lidé poznávající své místo a v určitém smyslu aktivní mohou zlepšit náš sociální a ekologický život. Prohlásil jsem, že by se lidé měli pokusit stát se „paysan, paisanos, péons“ ve smyslu „lidé této země“, „lidé tohoto místa.“ Ale povšimněte si: není žádné omezení, jak velké by toto místo mělo být. Velikost místa, jehož se člověk stane „členem“, je omezená pouze velikostí srdce. (...) Všichni jsme domorodci na této Zemi. (...) Nicméně člověk musí začít tam, kde je, a dobře poznat svůj bezprostřední domov. Se znalostí domova je pak v naší moci uvidět alespoň v náznacích celou naši planetu jako domov. (...) Znalost místa (...) zůstává tou nejužitečnější a nejnádhernější. 98

Co se týče technologií: lepší bomby, rychlejší počítače, tišší pily, to všechno má jistě své místo. Boj o udržení životního prostředí bude určitě potřebovat pořádné nástroje – klaďáci chtějí mít stejně dobré a rychlé počítače jako mají lotrové. Pochopitelně. Ale i když zbraně vyhrají válku, nevyhrají mír. Mír lze vyhrát jen získáním srdcí a myslí. 98

Ve zvědavé odříkavé mysli a díky celodenní těžké práci s lopatou, krumpáčem, dynamitem a valouny, se můj jazyk uvolnil pro sebe. Začal jsem být schopen meditace a v noci, po práci, jsem zjistil, že píši překvapivé básně. Uvědomil jsem si, že rčení „když tesáš topůrko, vzor není daleko“ lze aplikovat i na poezii. 
(Mysl projevuje mysl.) 142

• William Anderson: Zelený muž. Archetyp naší jednoty se Zemí
• Permakultura v mém pracovním životě (1. díl)
• Technologie, trauma a divočina