Džungle výzkumů o kontaktu s přírodou

Jan Krajhanzl  |  30. 12. 2013  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: Mirando / flickr.com (Creative Commons)

Džungle. Jinak se to nedá nazvat. Když sledujete výzkumy o tom, co přináší kontakt s přírodou dětem, připravte se na čtyři věci, které vám slušně zkomplikují orientaci.

Zaprvé, podobně jako džungli tato oblast divoce roste a výzkumy rychle přibývají.

Za druhé, je to nově zkoumaná oblast a neexistuje moc orientačních značek v podobě přehledových článků (nebo metaanalýz), které by vám pohyb v džungli usnadnily.

Za třetí, výzkum v této oblasti začínají dělat lidé, kteří naléhavě cítí, že bez kontaktu jde svět do pekla a jejich šetření to prostě MUSÍ prokázat, stůj co stůj (co to dělá s kvalitou jejich takových „výzkumů“ je asi jasné).

A za čtvrté, to téma bere za srdce i lidi, kteří výzkum nikdy nedělali. A bohužel je to často znát.

Ekopsychologii dělám jedenáctým rokem a tohle je asi největší výzkumná džungle, se kterou jsem se v oboru setkal. Pokud se do ní chcete vydat, vřele doporučuji stránky Children & Nature, sekce Research and Resources. Ale opatrně, chce to kritické čtení.




Jak citovat tento článek

KRAJHANZL, Jan. Džungle výzkumů o kontaktu s přírodou. Český portál ekopsychologie [online] 19. 11. 2017. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/dzungle-vyzkumu-o-kontaktu/






Víte, jak omezený vliv mají informace o globálních změnách klimatu na postoje?

Coleman (2010) popisuje zajímavou studii, která zjišťovala, jak výše dosaženého vzdělání u členů obou největších politických stran v USA ovlivňuje jejich přesvědčení o globálních klimatických změnách. Výsledky přinesly pozoruhodná zjištění: zatímco v případě demokratů rostla s vyšším vzděláním také starost z globálních klimatických změn, u republikánů rostl s dosaženým vzděláním klimaskepticismus.

Trefně to ilustruje skutečnost, která je v psychologii dobře známá - že totiž lidé dokáží být vůči objektivním informacím často poměrně "imunní" (Futerra, 2010; O’Neill & Nicholson-Cole, 2009; Randall, 2009; Lertzman, 2008).

Více najdete v publikaci Jana Krajhanzla.

archiv >