Dokumentární film "Útočiště interiérového člověka"

23. 6. 2013  |  Všechny články  |  0 komentářů


Foto: © Alžběta Stančáková

Filmová esej "Útočiště interiérového člověka" je po své premiéře dostupná on-line na stránkách České televize. Přináší zajímavé pohledy na úbytek kontaktu s přirozeným světem, vyznání Emilky Strejčkové a špetku ekopsychologie k tomu. V dokumentu Víta Janečka dále vystupují lékařka Helena Máslová, ekopsycholog Jan Krajhanzl, byznysmeni od Karla Janečka a Vladimír Špidla.

Na stránkách České televize uvádí dokument anotací: "Život vznikl před miliardami let, lidstvo před miliony let, zemědělství před stovkami tisíc let a poslední desetiletí se lidstvo stěhuje do interiérů. To bylo základní poselství jedné z klíčových postav českého ekologického hnutí v její promluvě na smrtelné posteli, natočené před několika lety, které se stalo východiskem tohoto filmu. Plody lidské práce nám umožňují vytvářet souvislá stabilní prostředí pro naše těla, která tak mohou trávit drtivou většinu času mimo otevřenou přírodu. Jaký úběžník mají naše činnosti ve vzdálených horizontech? Není snaha o zajištění a zbavení se strachu a nejistot někdy nasměrováním k odumírání, než pokračováním života? Lze najít rovnováhu mezi péčí o zajištění prostředí, která si vytváříme, a biologicky danými potřebami života?"

Celý dokument je ke shlédnutí na stránkách České televize.




Jak citovat tento článek

Dokumentární film "Útočiště interiérového člověka". Český portál ekopsychologie [online] Dostupné z: http://ekopsychologie.adaptic.cz/vsechny-clanky/dokumentarni-film-utociste-interieroveho-cloveka/






Víte, že dnešní děti tráví volnou hrou venku přibližně 2x až 4x méně času než generace jejich rodičů před 25-30 lety?

Průměrné americké děcko tráví spontánní hrou někde venku (na ulici, v parku, v přírodě) přibližně PŮL HODINY TÝDNĚ. Americká akademie pediatrů upozorňuje, že děti potřebují pro svůj zdravý vývoj alespoň JEDNU HODINU DENNĚ. Průměrné dítě je tedy venku 7 % z množství času, který pro své zdraví potřebuje.

Více najdete v blogu Jana Krajhanzla.

archiv >