Studie
Zmeny prístupov environmentálnej psychológie v kontexte smerovania k trvalej udržateľnosti
Teoretický príspevok schematicky načrtáva komplexnú problematiku (globálnej) environmentálnej krízy a potreby transdisciplinárneho riešenia rozličných rovín problémov, kde vedy o človeku, kultúre a spoločnosti majú zásadnú úlohu.
Dotazník "Přijetí environmentální odpovědnosti"
Celá řada lidí, kteří si uvědomují environmentální následky svého chování, se nechová šetrně k životnímu prostředí. „Co změním?“ ptají se, a sami si odpovídají, že kvůli jejich environmentálně šetrným rozhodnutím se velkochovy s dobytkem ani spalovny odpadu stejně nezavřou. Existují však i lidé, kteří přijímají svou morální odpovědnost za dopady svého chování na životní prostředí.
Kvalitativní předvýzkum vztahu člověka k přírodě
Zaujalo ma premýšľanie nad tým, aké prekvapivo rôzne, často až celkom protichodné postoje môže človek zaujať voči takej všadeprítomnej a vo svojej podstate stále rovnakej skutočnosti akou je príroda. O tom aký ťažký je celý koncept som sa následne mala možnosť presvedčiť na vlastnej koži, keď som sa snažila realizovať kvalitatívny predvýskum.
Děti a příroda: prožívání a zkušenosti
Původní český výzkum z roku 2005 ukazuje, že zkušenost dětí s přírodním prostředím a jeho prvky skutečně koreluje s emoční reakcí dětí na přírodu. Tedy děti zkušenější v kontaktu s přírodou se v přírodě také lépe cítí, a platí to i obráceně: ti, co se v přírodě dobře cítí, jsou v kontaktu s přírodou co z hlediska objemu zkušeností s přírodním prostředím zkušenější.
Dotazník Výlet
Dotazník pro žáky základních škol, který zjišťuje, jak děti emočně reagují na několik různorodých situací v přírodním prostředí. Pojatý je jako vyprávění o výletu do přírody. Během cesty se postupně odehraje sedmnáct situací, které dětští respondenti hodnotí jako příjemné či nepříjemné.
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
