Studie
Děti a příroda: období dětského vývoje z hlediska environmentální výchovy
Každé období dětství, od počátku života až po mladé lidi na hranici dospělosti, má své jedinečné příležitosti pro rozvoj vztahu k přírodě.
Role předškolního vzdělávání ve výchově k udržitelnému rozvoji
Příspěvek se zabývá rolí a významem environmentální výchovy v předškolním věku dětí. Jako příklad dobré praxe je dále představen alternativní koncept předškolní výchovy – lesní mateřské školy, který s úspěchem funguje v Německu, Dánsku a dalších zemích. Výsledky zahraničních výzkumů dokazují potenciál této alternativy pro předškolní výchovu.
Prožívání pomalosti ve společnosti orientované na výkon a prostou výkonnost
V současné společnosti začíná se stále větší určitostí docházet k jistému rozdvojení na pomalost a rychlost ve vztahu k výkonu a výkonnosti, přesto ale slova pomalý nebo pomalost nemusí korelovat se slovem nevýkon nebo nevýkonnost. Jde spíše o prožívání času jako takového a času svého života, na co zaměříme své aktivity a jak s tímto časem naložíme.
Pomalost v ekonomice – možná odpověď na rizika výkonové společnosti
Neustálé zrychlování výkonu a produkce klade otázku po limitech a hrozbách v otázkách kvality života ve všech jejích dimenzích a krásách. Rovněž tak nabízí relevantní psychologické problémy ve vztahu k ekonomice, a v této souvislosti poukazuje na nedostatek nestrukturovaného času, tedy času, který můžeme věnovat svému žití, radosti z neopakovatelnosti života.
Ekoterapie - léčba přírodou (?)
Ekoterapie je prezentována jako jeden ze současných přístupů, které mají prostřednictvím účinných terapeutických faktorů pomáhat lidem. Není však tento přístup ve skutečnosti jen snahou o zviditelnění jeho propagátorů a marketingovým tahem prodávajícím magickou moc léčebné síly přírody? Co odlišuje ekoterapii od ostatních terapií, co přináší nového a jaký je vlastně její přínos?
Efektivita environmentální výchovy a osvěty
Zdá se, že environmentální výchova je všelék. Je však správně indikovaný a dostatečně účinný na všechny druhy „nemocí“, jimiž současný vztah člověka k životnímu prostředí trpí? Při široké škále cílů a metod environmentální výchovy je otázkou, které jsou skutečné účinné.
Postoje ke třídění a recyklaci odpadu determinované vztahem k přírodě a osobnostními rysy
Cílem studie vydané v časopise Psychologie v ekonomické praxi (č. 1-2/2008) bylo zmapovat postoje 399 studentů ke třídění odpadu v budově vysoké školy a hledat souvislosti těchto postojů se subjektivními pohledy na postavení člověka k přírodě (antropocentrismus vs. biocentrismus) a některými osobnostními rysy.
Vrba naslouchá, vrba vypráví: Střípek z ekonaratologie
Primárním úkolem učitelů environmentální výchovy je zprostředkovat žákům možnost pobytu v přírodě, komunikace s živým tvorem, ustoupit do pozadí a nechat je naslouchat a učit se od toho nejlepšího učitele, kterým je příroda sama. Tuto činnost může učitel pokorně doplňovat vyprávěním nebo čtením příběhů o přírodě, nasloucháním vyprávění žáků o tom, jak oni vnímají přírodu, co oni zažily.
Realizace (nejen) Burbankova pedagogického snu o harmonii mezi dítětem a přírodou v České republice
Život moderních obyvatel měst je stále více vzdálen přírodě. Toto odloučení od přírody je důvodem mnohých psychických i fyzických potíží. Lékem na tyto potíže jsou, kromě jiného, i zooterapie. Autoři se zamýšlejí nad otázkou, zda by místo „náhražkové léčby“ nebylo lepší přistoupit k řešení komplexnímu.
Zkušenosti s chovem exotických zvířat v českém školství
V posledních dvou desetiletích probíhá na našich školách proces, který můžeme nazvat návrat k chovatelství. Učitelé pořizují do škol nejrůznější zvířata, protože předpokládají pozitivní účinky jejich přítomnosti na třídní klima i na jednotlivé žáky.
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
