Člověk + příroda = udržitelnost? Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti
Soubor textů shromážděných v tomto sborníku vznikl jako součást projektu edice APEL, na kterém spolupracuje Zelený kruh s Hnutím DUHA. Jeho cílem je otevírat nová a zatím okrajově diskutovaná témata, přinášet nové pohledy a inspirovat.
Nejen environmentalisté si uvědomují, že jednou z mnoha změn, kterými společnost v posledních desetiletích prochází, je i proměna vztahu lidí k přírodě. Člověk si zdokonaluje svůj vlastní svět a příroda se mu čím dál častěji stává pouhou kulisou. Při troše štěstí ji sleduje při pohledu z okna nebo je místem jeho občasných víkendových či dovolenkových povyražení.
Změny v našem životě bývají rychlejší než poznání a nejinak je to i v tomto případě. Nevíme dost o tom, zda a jaké mohou být dopady měnící se role přírody v našem životě na naši psychiku (a životní spokojenost), na chování či na vztahy mezi námi navzájem.
Nejintenzivněji jsou těmto změnám vystaveny děti. Zatímco starší generace si sebou nese vzpomínky a zážitky z dětství a mládí, kdy si svůj vztah k přírodě utvářela, přirozený svět dnešních dětí se i vlivem nabídky virtuálních světů a častějšího života ve městech výrazně změnil. Řada psychologů a pedagogů již zvedá varovný prst a v souvislosti s tím se rozvíjejí jak programy environmentálního vzdělávání a osvěty, tak výzkumné projekty snažící se vztah přírody, lidské psychiky a chování lépe pochopit.
Současně s těmito změnami přinášejí řady dalších odborníku důkazy o neudržitelném chování lidské populace, která si žije nad přírodní limity Země, a přitom se volá po vzdělávání, výchově a osvětě, které by nás měly přivést k tomu, že se budeme chovat šetrněji k přírodním zdrojům a tedy dlouhodobě udržitelněji. Jaký vliv má však na míru udržitel- nosti našeho chování náš vztah k přírodě? Lze vůbec působit na lidi, aby se chovali udržitelněji, a pokud ano, jak?
Ve sborníku přinášíme texty odborníků z oblasti pedagogiky a ekopsychologie, které do značné míry čerpají ze zahraničních zdrojů a které přinášejí základní pohled na stav zahraničního a začínajícího českého výzkumu ve výše naznačených oblastech. Sborník jsme rozdělili na tři části. V první části mapujeme vzájemný (měnící se) vztah člověka a přírody. Ve druhé části se zamýšlíme nad tím, jak podpořit environmentálně udržitelné chování. Ve třetí části se pak ptáme, jakou roli pro udržitelné chování má pobyt v přírodě.
Děkujeme všem autorům a autorkám za nasazení a ochotu ke spolupráci. Sluší se také poděkovat dr. Emilce Strejčkové, která nás svým výzkumem i svými texty ke zpracování tohoto tématu inspirovala.
Plné znění publikace
Jak citovat tento článek
kol. Člověk + příroda = udržitelnost? Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti. Praha: Zelený kruh, 2009. Dostupné z: http://ekopsychologie.adaptic.cz/vsechny-clanky/clovek-priroda-udrzitelnost/
Víte, že informace mohou změnit chování lidí k životnímu prostředí jen málokdy?
Zahraniční studie od 80. let průběžně dokazují, že samotné znalosti mají jen minimální vliv na postoje, a ty mají jen dílčí vliv na chování (Bell, 2001, McGonigal, 2011). Pokud si tedy lidé rozšíří své znalosti, neznamená to, že „půjdou do sebe“ a „začnou se chovat správně“. Výsledky zahraničního výzkumu, který upozorňuje na tuto nepříjemnou skutečnost, potvrzuje i aktuální výzkum v České republice (Hromádka, 2010). Informace jsou tedy důležitou součástí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, ale samy o sobě nestačí.
