Kruh života: Theodore Roszak: Strata kontaktu s prírodou nás robí nešťastnými

12. 10. 2010  |  aktualizováno 16. 8. 2013  |  Doporučujeme  |  0 komentářů


Foto: Margot Gabel / flickr.com (Creative Commons)

Theodore Roszak bilancuje vývoj ekopsychologie v 90. letech v rozhovoru pro Adbusters:

Všimol som si, že mnohé problémy spojené s ekologickou krízou majú natoľko iracionálnu podstatu, že je potrebné pristupovať k nim z psychologického hľadiska. Najzrejmejším je problém rastúceho konzumu. Čím viac som tento problém študoval, tým viac som začínal chápať, že patologické nakupovanie a deštruktívne správanie k životnému prostrediu, nepochádza výlučne z  ľudskej chamtivosti, ako sa predpokladalo. Nakupovanie sa stáva predovšetkým formou uvoľnenia, spôsobom ako uniknúť depresii, ako riešiť problémy spôsobené životom v chorej spoločnosti. Stretával som stále viac ľudí, ktorí si uvedomovali chorobne prejavy svojich konzumných návykov a mali chuť to zmeniť. Ak sa na to pozriete dostatočne pozorne, zistíte, že máte dočinenia s klasickým prejavom patologickej závislosti. Preto keď chcete riešiť ekologické problémy, musíte nevyhnutne pochopiť ľudské správanie. A to je priestor pre psychológiou.


Pokračování rozhovoru:




Jak citovat tento článek

ROSZAK, Theodore. Strata kontaktu s prírodou nás robí nešťastnými. Kruh života [online]. Dostupné z: http://www.kruhzivota.sk/theodore-roszak-strata-kontaktu-s-prirodou-nas-robi-nestastnymi






Víte, jak omezený vliv mají informace o globálních změnách klimatu na postoje?

Coleman (2010) popisuje zajímavou studii, která zjišťovala, jak výše dosaženého vzdělání u členů obou největších politických stran v USA ovlivňuje jejich přesvědčení o globálních klimatických změnách. Výsledky přinesly pozoruhodná zjištění: zatímco v případě demokratů rostla s vyšším vzděláním také starost z globálních klimatických změn, u republikánů rostl s dosaženým vzděláním klimaskepticismus.

Trefně to ilustruje skutečnost, která je v psychologii dobře známá - že totiž lidé dokáží být vůči objektivním informacím často poměrně "imunní" (Futerra, 2010; O’Neill & Nicholson-Cole, 2009; Randall, 2009; Lertzman, 2008).

Více najdete v publikaci Jana Krajhanzla.

archiv >