Proč si děti nehrají venku?

Jan Krajhanzl  |  12. 12. 2013  |  Blogy  |  0 komentářů


Foto: Renata Diem / flickr.com (Creative Commons)

Čím to je, že se pořád krátí čas, který děti tráví hraním venku? Když čtete zahraniční výzkumy, setkáte se nejčastěji s pěti důvody, které tento nepříznivý trend vysvětlují.

Zaprvé, dřív se ty zajímavé věci děly venku, dnes to nejdůležitější probíhá on-line. Už několik let se mluví o závislosti (nejen) dětí na obrazovkách (screen addiction), ať už se jedná o TV, PC hry, sociální sítě, více či méně chytré telefony. Čím více jsme on-line, tím méně jsme venku.

Za druhé, rodiče dnes nepouštějí svoje děti ven, protože se bojí „nebezpečných cizinců“ (v angličtině se používá termín „stranger danger“). A díky mediální masáži se bojí čím dál víc.

Za třetí, v ulicích dlouhodobě houstne doprava.

Za čtvrté, když dětem na ulicích hrozí auta a nebezpeční cizinci, kam s nimi? Do kroužků, do oddílů, do kurzů. V pondělí kytara, v úterý a čtvrtek angličtina, ve středu plavání. Chodit ven není čas.

A za páté, není si s kým hrát. Průšvih největší, protože se mu čelí asi nejhůře. Chce to snad jen dobré sousedy, co mají děti jako vy.

Co s tím můžeme dělat? Šanci vidím v tom, pokud se ulice začnou vracet lidem a veřejný prostor se znovu stane místem setkání, posezení a dětských her. Důležité bude také najít hranici, jak používat nové elektronické vychytávky, aby nám ve skutečném světě pomáhaly, a ne aby nás z něj odváděly pryč.




Jak citovat tento článek

KRAJHANZL, Jan. Proč si děti nehrají venku?. Český portál ekopsychologie [online] 25. 5. 2019. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/citarna/blogy/proc-si-deti-nehraji/






Víte, jak omezený vliv mají informace o globálních změnách klimatu na postoje?

Coleman (2010) popisuje zajímavou studii, která zjišťovala, jak výše dosaženého vzdělání u členů obou největších politických stran v USA ovlivňuje jejich přesvědčení o globálních klimatických změnách. Výsledky přinesly pozoruhodná zjištění: zatímco v případě demokratů rostla s vyšším vzděláním také starost z globálních klimatických změn, u republikánů rostl s dosaženým vzděláním klimaskepticismus.

Trefně to ilustruje skutečnost, která je v psychologii dobře známá - že totiž lidé dokáží být vůči objektivním informacím často poměrně "imunní" (Futerra, 2010; O’Neill & Nicholson-Cole, 2009; Randall, 2009; Lertzman, 2008).

Více najdete v publikaci Jana Krajhanzla.

archiv >