Malé předjarní vyznání

Klára Ludvichová  |  20. 3. 2015  |  Blogy  |  0 komentářů


Foto: © Jan Krajhanzl

Je krásný, předjarní den. Ležím na svahu v lese, nechávám do sebe vpíjet první jarní paprsky slunce. Kolem pobíhají děti z lesní školky, užívají si slunečný den po svém. Jsem totálně teď a tady, šťastná, spokojená, bezstarostná... Nádherný pocit. Jsem neskutečně vděčná sobě, všem okolnostem za to, že můžu pracovat s dětmi v lesní školce.

Jsem často s dětmi v lese, za každého počasí. Jasně, není to pořád jen o podobných úžasných pocitech, není to vždy idylické. Ale ta svoboda,volnost, normálnost, opravdovost, jedinečnost přírody, které můžeme být přímou součástí – stojí za to! Je skvělé sledovat celoroční proměny přírody denně a v „přímém přenosu“. Od té doby, co jsem častěji v lese, nemám tendenci urychlovat střídání ročního období – s pokorou např. na jaře sleduji první pupeny, trpělivě čekám, co bude dál.

Dokážu s větším klidem vnímat změny počasí, vidím věci, které jsem dřív nevnímala. Fascinovaně skoro s dětským úžasem pozoruji všemožné živočichy i rostliny. Neustále nacházím něco nového... Není to žádný reklamní slogan na častější pobyt v přírodě – je to popis toho, co díky přírodě vnímám a zažívám.

Co mi ještě dává? Větší vnitřní vyrovnanost, častější zpřítomnění, je potřeba tam být více vědomější, mám radost ze života (nejen z přírody), zklidnění, otužení – ať už fyzické, nebo psychické.

Dle sebe vím, že existuje závislost na častý a pravidelný pobyt v přírodě. Pokud tam pár dní nejsem, už mám absťák. Těším se, kdy tam zase vyrazím, ať už sama nebo se školkovými dětmi. Ráda vnímám přírodu všemi smysly, baví mě jíst plody jako jahody nebo ostružiny. Užívám si ovívání vánkem, ráda chodím bosa, se zaujetím poslouchám zvuky přírody, např. ťukání strakapouda, baví mě fascinovaně pozorovat třeba veverku. Nejsem dokonalý znalec přírody myslím, že to ani není potřeba – aspoň se mám pořád co učit.

Neustále přicházím na to, kolik toho samy víme, jaké máme úžasné schopnosti. Nedávno jsem měla možnost přespat v zimě na horách venku jen pod celtou. Trošku jsem se ze začátku bála zimy, nepohodlí, lidi kolem mne strašili. Vyklubal se z toho skvělý zážitek. Zjistila jsem díky tomu, jak jsme silní, co všechno dokážeme, pokud jsme ochotní překonat nepohodlí, náš strach... Neskutečně vnitřně nás to posílí.

V současné době mě moc baví i práce na zahradě. Dřív to pro mne bylo něco nepředstavitelného a teď díky zahradničení mám podobné pocity jako v lese – zpřítomnění, zklidnění... Cítím, že je to to ono, to pravé.

Rozhodně nejsem dokonalá. Jsem ta, která pořád hledá a zjišťuje, že příroda je pro mě to, co potřebuji. Věřím, že to platí pro všechny. Stejně jako příroda jsem proměnlivá.

JSEM ŘEKA

Jsem průzračná,

jsem čistá.

Jsem klidná,

jsem chladivá,

jsem hojivá…

Ale taky jsem

– rozbouřená.

Jsem neklidná,

jsem ničivá,

jsem temná…

Oba dva protipóly

– jsou prostě mojí součástí.

Jsem řeka.

Ale i ta proměnlivost – ať už naše nebo přírody – je zajímavá, neustále přinášející něco nového, ne?

Popřemýšlíte také, co vám příroda přináší nebo něco podobného taky třeba sepíšete?




Jak citovat tento článek

LUDVICHOVÁ, Klára. Malé předjarní vyznání. Český portál ekopsychologie [online] 21. 10. 2017. Dostupné z: http://www.ekopsychologie.cz/citarna/blogy/male-predjarni-vyznani/